Básnička 405

Scházíš mi Lásko má,jak poušti voda,
má oáza usychá,proč ta bohů zloba.
Čím jsem se provinil,že trpět tak mám,
vždyť jsem jen miloval a láskou plál.

Schází mi pohled Tvých jiskřivých očí,
Tvůj úsměv a jeho spalující zář,
ve tmě bezhvězdných a probdělých nocí,
vidím před sebou jen Tvou překrásnou tvář.

Jsi hvězdou jedinou na černé obloze,
k níž vzhlížím s láskou svou bolestnou,
jsi královnou jen mého nebe,
chtěl bych být Ikaros a letět za Tebou.

Není mi souzeno,aby jsi byla jen má,
osud mi připravil muka veliká.
Proč láska největší,vždy člověku uniká,
chci,aby jsi věděla,že láska má neutichá.

Jak dlouho Tě nespatřím,
kolik dlouhých a prázdných dnů,
ač bych si přál, v zázraky nevěřím,
pomalu v bolesti,vzdávám se svých snů.